Abstract: The article deals with two legitimate cultures that were created in Poland after 1989. "Legitimate culture" means the axiological frame of reference that defines the criteria of prestige and dishonor, that is, the criteria of supreme values and anti-values. No authority (in Poland or any other country) can exist without controlling legitimate culture. However, legitimate culture in Poland is threatened by a history of domestic violence against Jews (massive pre-war Polish anti-Semitism, the murder of Jews during the Holocaust, the murder and persecution of Jews in the post-war period). respect, any Polish authority must control Holocaust-related content. The first concept of Holocaust management, created within the framework of the first legitimate culture (corresponding to the legal and institutional arrangements of 1989–2005 and 2007–2015) treated the Holocaust and Polish attitudes toward Jews as: an affirmation of the need to weaken the “nation,” the religious community and other collective entities; a problem that each Pole individually solves on his/her own. The second legitimacy culture (2005–2007; 2015–2023) works to: recognize the Holocaust as a problem that only the Polish nation can resolve; criminalize claims that Poles murdered Jews; present (and justify) violence against Jews as a struggle against communism; and portray Poles helping Jews as the norm, which the majority met during the occupation. The first culture of legitimacy used the Holocaust to weaken the social bond; the second uses the Holocaust to reactivate nationalism. Both cultures are responsible for the current crisis of social communication, and therefore another legitimate culture is needed to emerge from this crisis.
Abstract: Federace židovských obcí v České republice (dále jen FŽO) zaznamenala v roce 2023 celkem 4 328 antisemitských incidentů. Ve srovnání s rokem 2022, kdy bylo registrováno 2 277 incidentů, tak došlo k nárůstu o 90 %. Rok 2023 tedy znovu potvrdil konstantní trend dramatického nárůstu antisemitismu.
Shromážděná data nejsou úplným statistickým přehledem všech antisemitských incidentů za rok 2023. FŽO čerpá informace výlučně z otevřených zdrojů, které zahrnují pouze malý výsek popisované reality. Počet registrovaných incidentů závisí rovněž na ochotě a možnostech obětí i svědků projevy antisemitismu hlásit. V České republice, stejně jako v jiných zemích, přetrvává nedostatečná míra nahlašování nenávistných činů, často kvůli stigmatizaci, nedůvěře v instituce nebo obavám o osobní bezpečnost. Statistiky FŽO neumí odpovědět na otázku, jaká část české populace smýšlí či jedná antisemitsky, vypovídají však o trendech v jeho vnímání a o společenském klimatu ve vztahu k protižidovské předsudečné nenávisti. K antisemitsky motivovanému fyzickému násilí dochází v České republice pouze výjimečně. V posledních pěti letech byly FŽO nahlášeny dva násilné útoky (2020, 2021). V roce 2023 nebylo evidováno žádné napadení. Z hlediska fyzické bezpečnosti zůstala v roce 2023 Česká republika pro židovskou komunitu bezpečnou zemí.
Témata, motivy a rychlost šíření antisemitismu ovlivňovala řada domácích a zahraničních událostí. Až do samého konce roku 2023 se objevovaly antisemitské narativy spojené s ruskou vojenskou agresí proti Ukrajině i s doznívající pandemií nemoci covid-19. Jednoznačným zlomem se stal 7. říjen 2023, kdy palestinské teroristické organizace pod vedením Hamásu zaútočily z Pásma Gazy proti civilním a vojenským cílům v jižním Izraeli. Bezprecedentní útok zahájil válku mezi Izraelem a Hamásem. Bezprostředně po 7. říjnu následovala celosvětová explozivní vlna antisemitismu, která silně zasáhla i Českou republiku.
Měsíční statistiky zcela jednoznačně dokládají masivní nárůst antisemitismu v posledním čtvrtletí roku 2023. Za období leden–září bylo registrováno 2 528 incidentů, tj. 58,41 % celkového počtu, za období říjen–prosinec pak dalších 1 800 incidentů, které představují 41,59 % celkového počtu. Pro období leden–září 2023 platí, že průměrný měsíční nárůst v porovnání s rokem 2022 činil 50,03 %. V období říjen–prosinec byl průměrný nárůst 254,32 %.
Z hlediska šíření antisemitismu došlo v posledních pěti letech k aktivizaci všech hlavních ideologických proudů. Do roku 2019 představoval největší hrozbu pro židovskou komunitu pravicový extremismus. V letech 2020–2023 v souvislosti s pandemií nemoci covid-19 a s ruskou agresí proti Ukrajině významně posílil vliv dezinformačních platforem. Po teroristickém útoku 7. října akcelerovaly aktivity krajní levice a islamismu. Protižidovská nenávist zejména v podobě démonizace a delegitimizace Státu Izrael v roce 2023 masivně vstoupila do veřejného prostoru a stala se společensky přijatelným postojem. Stoupala agresivita antisemitských incidentů, které byly čím dál častěji adresovány konkrétním osobám či institucím. Protižidovské postoje přejímalo a šířilo stále více jednotlivců, kteří jinak neprojevovali žádné sympatie k politickému či ideologickému extremismu. Závěr roku 2023 tak přinesl zcela nový trend normalizace antisemitismu.
Abstract: Les différentes réalités de l’antisémitisme sont enfin objectivées.
L’Institut Jonathas présente les résultats du premier sondage réalisé en Belgique sur la perception des Juifs, de l’antisémitisme, des autres minorités et de la guerre en cours à Gaza et en Israël.
Créé en mars 2024, l’Institut Jonathas est un centre d’études et d’action contre l’antisémitisme et contre tout ce qui le favorise en Belgique. Il a demandé à IPSOS d’objectiver et de mesurer, à la veille des élections du 9 juin, les opinions des Belges sur des sujets qui sont au cœur de sa raison d’être.
IPSOS a interrogé, du 8 au 12 mai, un échantillon de 1.000 personnes, représentatif de la population belge de 18 ans et plus, avec le même panel et la même méthodologie que pour les sondages politiques.
En l’absence de sondages pouvant tenir lieu de points de comparaison en Belgique, plusieurs questions ont été reprises de sondages récents menés en France par IPSOS ou par IFOP. Les résultats français sont indiqués ci-après, lorsque la comparaison avec les résultats belges est pertinente.
Le sondage réalisé par IPSOS pour l’Institut Jonathas met en lumière et objective les différentes facettes de l’image des Juifs et de l’antisémitisme dans la société belge :
Une image très moyenne des Juifs, 80 ans après la Shoah.
Des marqueurs d’antisémitisme primaire prégnants dans toutes les composantes de la société belge et sur-représentés à l’extrême-gauche, à l’extrême-droite et chez les musulmans
En plus de ces préjugés « traditionnels » (argent, pouvoir, religion…), des marqueurs d’antisémitisme dit « secondaire », aboutissant à banaliser la Shoah et à nazifier Israël
Une méconnaissance générale des Juifs, du judaïsme et de la réalité de l’antisémitisme en Belgique
Trois premières sources d’antisémitisme en Belgique, selon les Belges : l’hostilité à Israël, l’islamisme radical et les préjugés sur les Juifs
Un écho limité chez les Belges des sujets relatifs à Israël, à la Palestine et à la guerre, à l’exception d’une minorité dont certains éléments souhaitent la destruction de l’Etat d’Israël
Distance ou indifférence d’environ 50% des Belges vis-à-vis de la guerre entre Israël et le Hamas, mais aussi polarisation sur ce conflit de segments précis de la population belge.
La guerre, source d’inquiétude pour les Juifs en Belgique selon la majorité des Belges, mais aussi matière à hostilité contre les Juifs en Belgique pour une minorité de Belges
Un antisémitisme s’inscrivant dans une société belge plutôt tendue et inquiète concernant ses relations avec les différents groupes minoritaires et, en particulier, les musulmans et les Maghrébins.
Abstract: В статье подробно анализируется численная динамика и демографическая структура наиболее многочисленного в 1990-2023 гг. миграционного потока в Израиль, который шел из России. С этой целью рассмотрено ежегодное изменение чисел мигрантов из этой страны в Израиль за этот период. Выявлены пики миграции, обусловленные событиями в стране происхождения мигрантов, пришедшиеся на 1990-1991 и 1999-2000 гг. и новый, начавшийся в 2022 г. Для нового пика миграции проанализирована динамика чисел мигрантов за отдельные месяцы с выделением среди них двух групп: прибывших в Израиль с визой репатрианта («прямая алия») и тех, кто первоначально въехали в эту страну как туристы и после того получили статус репатрианта. Оценено влияние отрицательной нетто-миграции на снижение численности еврейского населения России в 1990-2022 гг.
Проведенный анализ показал, что современная очень постаревшая структура еврейского населения в России не может обеспечить масштабную эмиграцию. Однако израильский Закон о возвращении распространяется на значительно более широкий круг лиц, имеющих еврейское происхождение и их супругов. Ежегодные данные израильской статистики показывают, что доля евреев среди иммигрантов из России падала на протяжении рассмотренного периода. Возрастная структура мигрантов из России в Израиль была близка до конца прошлого десятилетия к возрастному составу всего городского населения страны выезда, а по самым последним данным даже стала более молодой по сравнению с ним. В общем составе мигрантов на протяжении большей части анализируемого периода численно преобладали женщины, однако в последней миграционной волне по данным 2022 г. стали незначительно преобладать мужчины.
Abstract: Come ogni anno, l’Osservatorio antisemitismo della Fondazione Centro di Documentazione Ebraica Contemporanea – CDEC ha elaborato una Relazione su atti e discorsi antisemiti in Italia nel 2023 che mette a disposizione di studiosi e istituzioni un documento di analisi del fenomeno nel nostro Paese.
Lo studio è introdotto dalla presentazione di dati statistici sulla società e sulla percezione di sicurezza e benessere della popolazione; tale preambolo contestualizza l’antisemitismo, collocandolo sullo sfondo della situazione sociale, economica e culturale italiana.
I dati raccolti rilevano un netto aumento degli atti. A seguito di 923 segnalazioni, sono 454 gli episodi di antisemitismo individuati dall’Osservatorio nel corso del 2023, dato in forte crescita rispetto ai 241 episodi rilevati nel 2022. Di questi, 259 riguardano l’antisemitismo in rete e 195 si compongono di atti accaduti materialmente, tra cui 1 aggressione e 40 casi di minacce. Al cospirazionismo, principale matrice ideologica che alimenta l’odio contro gli ebrei, si aggiungono ora le reazioni legate alle tensioni in Medio Oriente. Infatti, a seguito dei più recenti sviluppi del conflitto in corso tra Israele e Hamas, gli atti contro gli ebrei sono aumentati nella quantità e mutati nella forma: gli episodi rubricati tra ottobre e dicembre sono 216, circa la metà dei quali consumati offline.
La relazione presenta un’analisi approfondita dell’antisemitismo arricchita da un’ampia antologia commentata di post tratti dal social web e una panoramica delle buone pratiche di contrasto all’odio antisemita intraprese nel corso del 2023. Lo studio si conclude con un focus dedicato alla condizione, alle percezioni e preoccupazioni dei giovani ebrei italiani.
Abstract: W niniejszym artykule prezentujemy macierzyńskie doświadczenia trzech kobiet żydowskiego pochodzenia. Dane zebrane zostały za po-mocą wywiadu swobodnego z elementami narracji, a analizowane za pomocą językowo-narracyjnej metody analizy tekstu. Głównym pyta-niem, na które staramy się znaleźć odpowiedź, jest: Jakie typy macie-rzyństwa prezentują matki Żydówki? I czym charakteryzuje się każdy z nich? Cele artykułu to: (1) Zestawienie trzech stylów macierzyństwa i charakterystyka każdego z nich, (2) Ukazanie znaczenia transfe-ru kultury pochodzenia i wychowania dla pełnienia roli rodzicielskiej przez kobiety pochodzenia żydowskiego. W artykule przedstawiamy kulturowy wzór macierzyństwa, zestawiamy figurę matki-Polki z Jidy-sze Mame. Następnie prezentujemy szczegółowe założenia metodolo-giczne. W kolejnej części charakteryzujemy trzy typy macierzyństwa: jednokulturowe, dwukulturowe i wielokulturowe. Nasze analizy prowa-dzą do wniosków końcowych, wskazujących na to, że pomimo współ-czesnych przemian społecznych nadal za religijne wychowanie dzieci odpowiadają matki. Jednocześnie wskazujemy na podobieństwa po-między matką-Polką a Jidysze Mame.WprowadzenieMacierzyństwo to z jednej strony bardzo zindywidualizowane doświadczenie wielu kobiet, z drugiej – zjawisko niezwykle złożone, wieloaspektowe, dające asumpt do naukowych dociekań w obrębie wielu dyscyplin naukowych, w tym także pedagogiki. W literaturze znaleźć można rozważania na temat biologicznych aspektów stawa-nia się matką (np. Lichtenberg-Kokoszka 2008; Nowakowska 2014), analizy dotyczące społeczno-kulturowych uwarunkowań macierzyń-stwa (np. Budrowska 2000; Grzelińska 2012; Maciarz 2004; Sikor-ska 2012) czy też zmagania z rolą matki w kontekście innych ról życiowych (np. Pryszmont-Ciesielska 2011; Sokołowska 2013). Co ważne, wiele badań z tego obszaru prowadzonych jest w oparciu o narracje samych matek, zapisy doświadczeń konkretnych kobiet, funkcjonujących w różnych warunkach społecznych, ekonomicznych
Abstract: Federace židovských obcí v České republice (FŽO) zaznamenala v roce 2022 celkem 2 277 antisemitských incidentů. Konstantní trend skokového nárůstu počtu projevů antisemitismu, který byl jasně patrný v předchozích sledovaných obdobích, tak zůstal zachován i v loňském roce. Ve srovnání s rokem 2021, kdy bylo zaznamenáno 1128 antisemitských incidentů, lze tento trend navíc označit přívlastkem dramatický.
Drtivá většina všech zaznamenaných antisemitských incidentů, celkem 97 %, tvoří projevy nenávisti na internetu. Vedle článků, grafických materiálů, anonymních komentářů a diskusních příspěvků šlo především o sociální sítě, na nichž bylo zachyceno přes 74% všech on-line incidentů. V dlouhodobé perspektivě jsou právě sociální sítě dominantní hostitelskou platformou produkce a šíření antisemitismu i nenávisti obecně a významnou měrou přispívají k narůstající polarizaci společnosti.
Navzdory skutečnosti, že počet registrovaných incidentů meziročně vzrostl o více než 100 %, stejně jako v uplynulých letech platí konstatování, že případy otevřeně antisemitsky motivovaného násilí jsou v České republice nadále zaznamenávány jen výjimečně. V roce 2022 nebyl FŽO nahlášen žádný případ fyzického napadení. Dále byly v roce 2022 zaznamenány 2 případy vandalismu na židovských objektech, což odpovídá předchozím rokům. Naopak 10 zaznamenaných případů vyhrožování představuje dvojnásobný nárůst oproti roku 2021. V této souvislosti je však nutné znovu připomenout, že oběti či svědkové projevů antisemitsky motivované předsudečné nenávisti se mnohdy rozhodnou tyto činy nenahlásit příslušným orgánům nebo si z různých důvodů nepřejí sdělovat detaily svých negativních zkušeností. Ačkoliv tedy FŽO od roku 2018 ve svých statistikách pracuje s pouhými jednotkami protižidovsky zaměřených násilných činů, je pravděpodobné, že skutečný počet podobných případů bývá každoročně vyšší.
Obsah registrovaných protižidovských incidentů neprošel v roce 2022 ve srovnání s předchozími lety zásadní proměnou. Projevy předsudečné nenávisti vždy korelují s celkovou atmosférou ve společnosti, kterou formují lokální události i globální geopolitické a ekonomické faktory. Obsah, formu i množství antisemitských narativů tak v loňském roce vedle doznívající pandemie onemocnění covid-19 ovlivňovala zejména ruská agrese vůči Ukrajině, včetně související ekonomické, energetické a surovinové krize, a v neposlední řadě i přetrvávající napětí na Blízkém východě v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu.
Z analýzy dosavadních útoků motivovaných předsudečnou nenávistí jednoznačně vyplývá, že internet a zejména virtuální komunikační platformy hrají dominantní roli v procesu radikalizace jednotlivců i skupin a současně usnadňují potenciálním útočníkům plánování a přípravu násilných trestných činů. Platnost tohoto pozorování potvrdil střelecký útok, k němuž došlo 12. října 2022 u baru Tepláreň v Bratislavě, a který si vyžádal dvě oběti. Pachatel se na svůj čin podle vlastních slov systematicky a dlouhodobě připravoval a na sociálních sítích sdílel velké množství nenávistných a konspirativních příspěvků. Ačkoliv v ČR nebyl v roce 2022 zaznamenán žádný srovnatelný incident, globální kontext přetrvávajících obav z radikalizace v on-line prostředí zůstává nadále vysoce aktuální.
Více než třetina z celkového počtu incidentů, s nimiž FŽO v roce 2022 pracovala, pocházela z ideologických pozic krajní pravice. U druhé třetiny projevů antisemitismu nebylo možné jednoznačně určit ideologické pozadí, neboť autoři či šiřitelé těchto incidentů nedeklarují žádné extrémní politické postoje. Nárůst celkového objemu zaznamenaných dat se však z hlediska ideologie nejvýrazněji projevil v případě dezinformačních platforem. Už v předchozích čtyřech sledovaných obdobích docházelo v této oblasti ke kontinuálnímu nárůstu, v roce 2022 je však doložen více než 200% skokový výkyv. Zatímco v roce 2021 pocházelo z dezinformačních platforem 14,4 % všech registrovaných incidentů, v roce 2022 tyto platformy zveřejnily 24,5 % všech evidovaných projevů antisemitismu. Vzhledem ke vzrůstající aktivitě a popularitě dezinformačních médií a masivní akceleraci šíření konspiračních obsahů jde o nepřekvapivé, přesto však mimořádně znepokojivé zjištění. Dezinformační hnutí přispívají k polarizaci společnosti a mají potenciál destruktivně působit na základní demokratické ústavní principy.
Přes závažnost některých závěrů je možné opět konstatovat, že Česká republika představuje pro židovskou komunitu bezpečnou zemi. Projevy antisemitismu ventilované v internetovém prostředí však představují z dlouhodobého hlediska trend, kterému je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost.
Abstract: Come ogni anno, l’Osservatorio antisemitismo della Fondazione Centro di Documentazione Ebraica Contemporanea-CDEC ha elaborato una relazione sugli episodi di antisemitismo sul territorio italiano nel corso del 2022 per fornire a studiosi e istituzioni un documento di analisi della situazione nel nostro Paese.
Lo studio è introdotto da una presentazione di dati statistici sulle condizioni economiche, sociali, di sicurezza e benessere della popolazione che contestualizzano le rilevazioni di episodi di matrice antisemita. Gli studiosi hanno ritenuto importante fornire tale preambolo perché, se in condizioni di latenza l’antisemitismo occupa territori sociali e culturali circoscritti, una situazione di crisi economica e disagio diffuso è soggetta a favorire il riemergere di attitudini razziste, xenofobe e antisemite
I dati presentati su atti e discorsi antisemiti, con un’ analisi approfondita dell’antisemitismo sui social media, rilevano un lieve aumento di atti e discorsi contro gli ebrei principalmente nel web, trend non solo italiano ma globale. A seguito di 327 segnalazioni, nel 2022 l’Osservatorio ha individuato 241 episodi di antisemitismo, dato in leggera crescita rispetto ai 226 episodi rilevati nel 2021. Di questi, 164 episodi concernono l’antisemitismo in rete, 77 riguardano episodi accaduti materialmente, di cui 2 aggressioni, 10 casi di minacce e un grave atto di vandalismo ai danni della sinagoga di Trieste. La principale matrice ideologica che alimenta l’odio contro gli ebrei continua ad essere quella cospiratoria basata sui vecchi miti di un presunto potere ebraico, che vengono modernizzati e adattati alla realtà contingente come la pandemia da coronavirus, la guerra contro l’Ucraina o la crisi energetica.
Lo studio si conclude con una panoramica delle azioni di contrasto, attività didattiche, buone pratiche e dichiarazioni pubbliche contro l’antisemitismo, con menzione della promozione su tutto il territorio nazionale di seminari sulle linee guida per il contrasto all’antisemitismo a scuola a cura del Coordinamento nazionale per la lotta contro l’antisemitismo.
Abstract: Tekst stanowi analizę zdarzeń, które miały miejsce między 31 grudnia 2016 a 6 stycznia 2017: „afery” w warszawskiej Cafe Foksal i jej następstw oraz dziejących się równolegle ataków na bar Prince Kebab w Ełku. Zdarzeń o charakterze lokalnym, a wielu powiedziałoby także: marginalnym. Moim celem nie jest przypisywanie im wielkiego znaczenia. Traktuję je natomiast jako symptomatyczne case study, na przykładzie którego widać funkcjonowanie antysemityzmu w polskiej kulturze dzisiaj i – co może bardziej istotne – blokady, na jakie napotyka jego problematyzowanie. Te pozornie nieistotne zdarzenia z przełomu 2016–2017 znakomicie pokazują, na jakie warunki muszą przystać Żydzi i inne jednostki postrzegane jako nie-polskie, by zapewnić sobie względne bezpieczeństwo. Omawiam te zdarzenia jako swoisty spektakl, podczas którego określone podmioty wchodziły w wybrane lub w jedyne dostępne im role (sprawcy, ofiary, świadka, rozjemcy). Proponuję także, by na zdarzenia te spojrzeć przez pryzmat wybranych elementów polskiej historii.
Abstract: Anti-Semitism was a major feature of both late Tsarist and Stalinist as well as neo-Stalinist Russian politics. What does this legacy entail for the emergence of post-Soviet politics? What are the sources, ideologies, permutations, and expressions of anti-Semitism in recent Russian political life? Who are the main protagonists and what is their impact on society?This book shows that anti-Semitism is alive and well in contemporary Russia, in general, and in her political life, in particular. The study focuses on anti-Semitism in political groups, mass media and religious organizations from the break-up of the Soviet Union until shortly before the elections to the fourth post-Soviet State Duma which saw the entry of a major new nationalist grouping, Rodina (Motherland), into the Russian parliament. The author analyzes various "justifications" for anti-Semitism, its manifestations and its ups and downs during this period. The book chronicles Russian federal and regional elections, which served as a "reality check" for the ultra-nationalists. Several sections are devoted to the role of anti-Semitism in political associations, including marginal neo-Nazi groups, "mainstream" nationalist parties, and the successor organizations of the Communist Party of the Soviet Union. A special section covers the financial sources for post-Soviet anti-Semitic publications. The author considers anti-Semitism within a wider context of religious and ethnic intolerance in Russian society. Likhachev, as a result, compiles a "Who is Who" of Russian political anti-Semitism. His book will serve as a reliable compendium and obligatory starting point for future research on post-Soviet xenophobia and ultra-nationalist politics.
Abstract: Im Berichtsjahr 2019 blieb die Schweiz zum Glück von schweren physischen Angriffen auf Jüdinnen und Juden verschont – dies im Gegensatz zu anderen Ländern in Europa, wobei der traurige Höhepunkt sicherlich der Anschlag im deutschen Halle war. Dieser zeigte erneut mit grosser Deutlichkeit, dass Polizei und Nachrichtendienste die rechtsextreme Gefahr streng beobachten und mit aller Deutlichkeit bekämpfen müssen.
In der Schweiz kam es im Jahr 2019 zu zahlreichen Beschimpfungen und Schmierereien mit antisemitischem Hintergrund. Diese wurden dem Schweizerischen Israelitischen Gemeindebund SIG gemeldet oder konnten durch Medienberichterstattung oder eigene Recherchen erfasst werden. Weiterhin ist von einer markant hohen Dunkelziffer auszugehen, da viele Betroffene Vorfälle oftmals nicht melden, womit diese keinen Eingang in den Bericht finden können. Die Plattformen mit der höchsten Zahl antisemitischer Vorfälle bleiben weiterhin generell das Internet und spezifisch soziale Medien wie Facebook und Twitter. Weitverbreitet ist noch immer der klassische stereotypenbezogene Antisemitismus. Der israelbezogene Antisemitismus und abstruseste antisemitische Verschwörungstheorien sind aber auf dem Vormarsch. Beide bestätigen die Theorie des «Judenhasses als Chamäleon»: Antisemitismus und seine fortwährende Anpassung an aktuelle Bedingungen und Diskurse in Gesellschaft und Politik.
Gerade Verschwörungstheorien sind heute besonders populär und haben ihren Ursprung in den unterschiedlichsten Milieus. Die Gefahr, die von diesen Theorien ausgeht, darf unter keinen Umständen unterschätzt werden. Gerade die rechtsextremen Attentäter von Pittsburgh im Oktober 2018, von Christchurch im März 2019, von Poway im April 2019 und von Halle im Oktober 2019 waren alle Anhänger von antisemitischen Verschwörungstheorien. Alle begründeten ihre Attentate mit der sogenannten «Replacement Theory». Diese besagt, dass die alles beherrschenden Juden die europäische, weisse Bevölkerung durch arabische und afrikanische Einwanderer ersetzen wollten. Sie versuchten auch eine neue Mischrasse zu erschaffen, die von minderer Intelligenz sei und so besser kontrolliert werden könne.
Was uns allen immer wieder bewusst werden muss: Auf Worte können Taten folgen. Für gewisse Menschen erscheinen selbst die abwegigsten und wirrsten Verschwörungstheorien wahr. Dementsprechend irrational können daher auch ihre daraus abgeleiteten Handlungen sein. Durch die zunehmende Verbreitung von Verschwörungstheorien und ihr Mitschwingen in scheinbar harmlosen Diskursen wird diesen weiter Glaubwürdigkeit und Legitimität verschafft, was wiederum zu einer stärkeren Verbreitung führt. Das ist eine beunruhigende und auch gefährliche Entwicklung, der Einhalt geboten werden muss. Alle – Zivilpersonen, Politiker oder Lehrpersonen – sind dazu angehalten, solchen Theorien entschieden entgegenzutreten: sei es mittels Counterspeech (Widerspruch oder Gegenrede), Präventionsmassnahmen an Bildungseinrichtungen sowie durch politisches Engagement und schlichter Zivilcourage. Ganz gezielt muss zudem die Verbreitung solcher Theorien eingedämmt werden. Es ist deshalb sehr wichtig, dass Plattformen wie Facebook, Twitter oder YouTube sich aktiv daran beteiligen, Lösungen für einen Verbreitungsstopp in den sozialen Medien zu suchen.
Abstract: Az antiszemitizmus elleni küzdelem jelentôs része az antiszemita incidensek elôfordulásának nyomon követése. A Tett
és Védelem Liga egyik célja, hogy a társadalom szélesebb köreiben felhívja a figyelmet az antiszemitizmusra. Ennek elsôdleges eszköze a közéletben elôforduló gyûlölet-bûncselekményekkel kapcsolatos folyamatos és szakmailag megalapozott monitoringtevékenység. Az antiszemita incidensekre és egyéb gyûlöletcselekményekre vonatkozó információk gyûjtése és elemzése hiányában sem a zsidó közösségek, sem az egyének számára nem lehet valós védelmet biztosítani. Az adatgyûjtés eredményét a Tett és Védelem Liga – Magyarországon együttmûködésben a Tett és Védelem Alapítvánnyal – havi rendszerességgel közzéteszi havi jelentések formájában, az egyes országokra/régiókra vonatkozó megállapítások összefoglalóját pedig féléves és éves jelentésben publikálja. A jelentések kétféle cselekménnyel foglalkoznak: antiszemita gyûlölet-bûncselekményekkel és gyûlölet motiválta incidensekkel.
A jelentések mindkét cselekményt összefoglalóan ‘gyûlöletcselekményeknek’ nevezik. Az antiszemita gyûlölet-bûncselekmények és az egyéb típusú gyûlölet-bûncselekmények közötti fô különbség az antiszemita motiváció megléte. Az egyes országok eltérô törvényei és jogszabályi alkalmazásai következtében változó, hogy a büntetôjog szerint
mely antiszemita incidensek számítanak bûncselekménynek. Elôfordulnak olyan gyûlölet motiválta cselekmények is, amelyek ugyan felzaklatják a zsidó közösséget, mégsem tekinthetôek bûncselekménynek, például a szólásszabadság égisze alatt. Az általános áttekintés megszerzése és az idôbeli változások vizsgálata érdekében a Tett és Védelem Liga szerint mindkét típusú cse lekmény dokumentálására szükség van. A minél szélesebb körû monitorozás érdekében a Tett és Védelem Liga többféle forrást alkalmaz. Az események regisztrálásán kívül, az egyes incidensek különbözô
jellemzôit is számba vesszük. A dokumentálás során rögzítjük a cselekmények helyszínére, elkövetôjére (amennyiben ismert), célpontjára és (esetleges) következményeire vonatkozó adatokat, valamint megkülönböztetjük egymástól az eltérô cselekménytípusokat. Ebben a féléves jelentésben a 2020. januártól júniusig terjedô idôszak monitoringtevékenységének eredményeit foglaljuk össze.
2020. év elsô 6 hónapjában a Tett és Védelem Alapítvány összesen 16 antiszemita gyûlöletcselekményt detektált. Ezek
közül 4 esetben rongálást, 11 esetben gyûlöletbeszédet, illetve 1 esetben diszkriminációt azonosítottunk. Támadás és fenyegetés ez év elsô felében nem történt.
Abstract: Le nombre d’ACTES antisémites (ACTIONS + MENACES) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est en hausse de 74% en 2018 comparativement à 2017. Il est passé de 311 à 541 = Plus d’un Acte antisémite commis par jour.
Le nombre d’ACTIONS antisémites (Attentat ou tentative, homicide ou tentative, violence, incendie ou tentative, dégradation ou vandalisme) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est en hausse de 89%. Il est passé de 97 à 183 comparativement à 2017.
Parmi les ACTIONS, les Violences physiques antisémites ont augmenté de 170% en 2018, 81 contre 30 en 2017.
= Plus d’une Violence physique antisémite commise par semaine.
En mars 2018, 11 mois après le massacre de Sarah Halimi (zal), une grand-mère juive est sauvagement assassinée chez elle. Mireille Knoll (zal) avait échappé enfant à la rafle du Vel d’Hiv. En 2018, les Français juifs, qui représentent moins de 1% de la population, ont subi 55% des Violences physiques racistes commises en France. Les adultes et les enfants juifs affrontent un quotidien oppressant, agressif et une violence continue.
Le nombre de MENACES antisémites (Propos, geste menaçant ou démonstration injurieuse, tract et courrier, inscription) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est en hausse de 67% en 2018 comparativement à 2017. Il est passé de 214 à 358.
Précisons que plusieurs facteurs viennent encore majorer ces chiffres déjà dramatiques. La mesure des Actes antisémites est bien inférieure à la réalité car :
‣ La majeure partie des discours et propagandes antisémites a migré vers Internet ces dernières années. Or, la comptabilisation des Menaces n’inclut que quelques faits relevés sur Internet mais pas la pleine activité antisémite qui s’y propage.
‣ Le curseur de l’antisémitisme en France est allé tellement loin, jusqu’au terrorisme, assassinant même des enfants, des vieilles dames, que les témoins ou victimes de « l’antisémitisme du quotidien » manifestent une sorte de résignation et d’habituation. Ils ne déposent plus plainte pour des faits considérés comme « mineurs » comparativement aux violences physiques antisémites. Or leur gravité et conséquences désastreuses restent entières.
‣ De nombreuses victimes d’Actes antisémites disent ne pas porter plainte par peur de représailles.
‣ De nombreuses victimes d’Actes antisémites sont peu confiantes sur l’aboutissement d’une enquête et sur l’issue d’une procédure pénale.
• L'antisionisme et la haine d'Israël prolifèrent de façon décomplexée voire admise. Ils oeuvrent comme des paravents masquant, voire légitimant l’antisémitisme.
• L’opération Sentinelle, engagée en France dès janvier 2015, avait contribué activement et rapidement à une baisse conséquente en 2016 des actes antisémites, passant de 808 en 2015 à 335 en 2016, soit une baisse de 58%.
Depuis la levée de son dispositif statique, les Actions antisémites n’ont cessé de croître dans des proportions inquiétantes. Ayant démontré leur efficacité, le retour à des mesures de prévention et de protection
dédiées à la communauté juive semble donc urgent et nécessaire.
Abstract: The first wave of the new coronavirus pandemic swept through Slovakia between March 1 and May 31, 2020. During this relatively short period, four important Jewish holidays took place: Purim, Pesach, Lag BaOmer, and Shavuot. When the news of the pandemic initially broke, a large part of Slovak society viewed COVID-19 as a remote, and therefore, not entirely dangerous, threat. This attitude shifted on March 6, , when the first case of the disease was confirmed in the country. On March 9, the authorities reacted by introducing the first set of public health measures, which the Jewish Religious Community immediately relayed to its members. The policy adopted by the JRC leadership was faced with a serious religious challenge. In these conditions, the observance of holidays required a degree of improvisation. Bar a few extraordinary examples, it was impossible to fulfill all of the traditionally required customs. Factors of selectiveness, streamlining, and individualization therefore had an even greater impact than usual. Involuntary isolation brought out the importance of family ties, as well as the need for solidarity.
Abstract: Mit der im Jahr 2016 von der International Holocaust Remembrance Alliance (IHRA) anerkannten «Arbeitsdefinition Antisemitismus» liegt ein Instrument für die notwendige Erfassung und Bekämpfung von Antisemitismus vor, das weite Verbreitung gefunden hat. In einem Handlungsfeld, das durch hochgradige begriffliche Verunsicherung gekennzeichnet ist, verspricht die Definition als praktische Arbeitsgrundlage begriffliche Orientierung. Tatsächlich stellt die «Arbeitsdefinition» mit ihrer konkreten, ohne Fachterminologie auskommenden Sprache sowie mit anschaulichen Beispielen, die den Begriff Antisemitismus anhand typischer, immer wieder auftretender Phänomene verdeutlichen, inzwischen eine Grundlage für die Arbeit verschiedener Nutzer*innengruppen dar. Zudem erfolgte mit der Aufnahme bis dato nur wenig beleuchteter (israelbezogener) Aspekte von Antisemitismus eine zum Zeitpunkt der Formulierung der Definition (Anfang der 2000er Jahre) notwendige Aktualisierung der Diskussion.
Bei einer näheren Untersuchung offenbaren sich jedoch auch gravierende Mängel. Insbesondere ist die «Arbeitsdefinition» inkonsistent, widersprüchlich und ausgesprochen vage formuliert; mithin erfüllt sie nicht die Anforderungen guten Definierens. Die Kerndefinition des Antisemitismus ist zudem reduktionistisch. Sie hebt einige antisemitische Phänomene und Analyseebenen hervor, spart aber andere, wesentliche, sehr weitgehend aus. Dies gilt insbesondere für ideologische und diskursive Aspekte, beispielsweise den Antisemitismus als verschwörungstheoretisches Weltbild. Ebenso fehlt eine Erwähnung organisationssoziologischer Aspekte der Mobilisierung in Bewegungen und Parteien sowie deren Niederschlag in diskriminierenden institutionellen Regelungen und Praxen. Zudem können manche israelbezogenen Beispiele, die der Kerndefinition hinzugefügt sind, nur mithilfe weiterer Informationen über den Kontext als antisemitisch klassifiziert werden, da das Beschriebene mehrdeutig ist. Es tritt in komplexen, sich überlagernden Konfliktkonstellationen auf, bei denen eine Zuordnung zu einem spezifischen Problemkreis wie Antisemitismus oft nicht einfach möglich ist. Ein Beispiel sind die sogenannten doppelten Standards. Sie sind kein hinreichendes Kriterium, um eine antisemitische Fokussierung auf Israel von einer solchen zu unterscheiden, die mit den Spezifika israelischer Politik und ihrer weltpolitischen Bedeutung zusammenhängen.
In der Folge begünstigt die «Arbeitsdefinition» eine widersprüchliche und fehleranfällige Anwendungs praxis und führt zu Einschätzungen von Vorfällen oder Sachverhalten, die nicht auf klaren Kriterien basieren, sondern eher auf Vorverständnissen derer, die sie anwenden, oder auf unreflektiert übernommenen verbreiteten Deutungen. Die Anwendung der «Arbeitsdefinition» produziert die Fiktion eines kriteriengeleiteten, objektiven Beurteilens. Die Definition stellt prozedurale Legitimität für Entscheidungen zur Verfügung, die faktisch auf der Grundlage anderer, implizit bleibender Kriterien getroffen werden, welche weder in der Definition noch in den Beispielen festgelegt sind.
Die Schwächen der «Arbeitsdefinition» sind das Einfallstor für ihre politische Instrumentalisierung, etwa um gegnerische Positionen im Nahostkonflikt durch den Vorwurf des Antisemitismus moralisch zu diskreditieren. Dies hat relevante grundrechtliche Implikationen. Die zunehmende Implementierung der «Arbeitsdefinition» als quasi-rechtliche Grundlage von Verwaltungshandeln suggeriert Orientierung. Stattdessen ist sie faktisch ein zu Willkür geradezu einladendes Instrument. Dieses kann genutzt werden, um Grundrechte, insbesondere die Meinungsfreiheit, in Bezug auf missliebige israelbezogene Positionen zu beschneiden. Anders als die Bezeichnung «Arbeitsdefinition» suggeriert, findet auch keine Weiterentwicklung der Definition statt, um diese Schwächen zu beheben.
Fazit: Der Versuch, Probleme allgemeiner begrifflicher Klärung und universeller praktischer Einsetzbarkeit mithilfe der «Arbeitsdefinition Antisemitismus» zu lösen, muss insgesamt als gescheitert angesehen werden. Vor allem aufgrund ihrer handwerklichen Schwächen, ihrer defizitären Anwendungspraxis, ihres trotzdem teilweise verbindlichen rechtlichen Status und ihrer politischen Instrumentalisierbarkeit mit problematischen Implikationen für die Meinungsfreiheit kann die Verwendung der «Arbeitsdefinition Antisemitismus» nicht empfohlen werden. Eine mögliche Ausnahme könnten lediglich eng umgrenzte pädagogische Kontexte darstellen.
Wie die Entstehungsgeschichte der «Arbeitsdefinition Antisemitismus» und ihre weite Verbreitung deutlich machen, gibt es – auch angesichts einer weiter bestehenden Bedrohung durch gegenwärtigen Antisemitismus – einen großen Bedarf vonseiten verschiedener Institutionen nach in der Praxis anwendbaren Kriterien zur Identifikation antisemitischer Phänomene. Folglich ist die Entwicklung von klaren und kontextspezifischen Instrumenten für die Praxis dringend zu empfehlen.
Abstract: Der Schweizerische Israelitische Gemeindebund SIG hat im Jahr 2018 42 antisemitische Vorfälle (exklusive Online) registriert. Darunter waren 1 Tätlichkeit, 11 Beschimpfungen und 5 Schmierereien und keine Sachbeschädigungen. Online, also in den sozialen Medien und den Kommentarspalten von Zeitungen, wurden 535 Vorfälle registriert. Überdies kommt noch eine Dunkelziffer an nicht gemeldeten Vorfällen hinzu.
Inhaltlich wurden vier verschiedene Kategorien unterschieden: Antisemitismus allgemein (148 Vorfälle), Schoahleugnung/-banalisierung (37), israelbezogener Antisemitismus (170) und zeitgenössische antisemitische Verschwörungstheorien (222). Gerade antisemitische Verschwörungstheorien haben in der heutigen Zeit
weiterhin enorm Konjunktur. Dabei werden die verschiedensten und absurdesten Theorien verknüpft, diese
weisen letztlich aber alle auf eine angebliche «jüdische Weltverschwörung» hin (vgl. Kapitel 2.1).
Über 90 Prozent der erfassten Online-Vorfälle stammen von den Social-Media-Plattformen Facebook und
Twitter. Diese Tendenz deckt sich auch mit den allgemeinen Feststellungen zu «Hate Speech» auf den
sozialen Medien. Weit weniger antisemitische Beiträge gibt es in den Kommentarspalten auf den Webseiten der
Schweizer Zeitungen. Dies liegt sicherlich auch daran, dass diese Kommentare vor der Veröffentlichung meist
kontrolliert werden (vgl. Kapitel 2.2).
Sogenannte «Trigger», Anlässe oder Ereignisse, die für einen begrenzten Zeitraum eine massiv höhere Anzahl an antisemitischen Vorfällen zur Folge haben, spielen bei der Verteilung der antisemitischen Vorfälle eine zentrale Rolle. Insbesondere im Internet werden viele der antisemitischen Kommentare durch ein bestimmtes Ereignis bzw. die Berichterstattung darüber ausgelöst. International sind dies vor allem Ereignisse im Nahen Osten. In der Schweiz waren besonders die Berichterstattungen über den Prozess gegen den Rechtsextremisten Kevin G., ein Blick-Artikel über muslimischen Antisemitismus, der Angriff eines mit einem Messer bewaffneten Mannes auf eine Gruppe Juden sowie die Diskussion um jüdisch-orthodoxe Feriengäste Auslöser für überdurchschnittlich viele antisemitische Kommentare und Posts (vgl. Kapitel 2.4)
La Fédération suisse des communautés israélites FSCI a recensé un total de 42 incidents antisémites (occurrences en ligne non comprises), dont 1 cas de voie de fait, 11 cas d’insultes et 5 de graffitis, mais pas de déprédations. En ligne, c’est-à-dire dans les médias sociaux et les colonnes de commentaires des journaux en ligne, 535 incidents ont été enregistrés. Ceci sans compter les cas n’ayant fait l’objet ni d’un signalement ni d’un recensement.
Quatre catégories d’incidents différentes ont été déterminées en fonction de leur teneur : antisémitisme général (148 incidents), négation et banalisation de la Shoah (37), antisémitisme en rapport avec Israël (170) et
théories du complot antisémites contemporaines (222). Cette dernière catégorie des théories complotistes antisémites connaît une croissance importante à l’heure actuelle. Les théories les plus diverses et les plus
absurdes se combinent pour, en fin de compte, toutes aboutir à une prétendue « conspiration mondiale juive »
(voir chapitre 2.1).
Plus de 90 pour cent des incidents en ligne ont pour
origine les plateformes de médias sociaux Facebook et
Twitter. Cette tendance est corroborée par ce que l’on
sait d’une manière générale des propos haineux circulant sur les réseaux sociaux. Beaucoup moins nombreuses sont les entrées antisémites que l’on trouve
dans les colonnes de commentaires des sites des
journaux suisses, ce qui s’explique certainement par le
fait qu’elles sont généralement contrôlées avant d’être
publiées (voir chapitre 2.2).
On appelle « déclencheurs » des circonstances ou des
événements ayant pour effet, durant une période limitée, une augmentation massive du nombre d’incidents
antisémites : ils ont un impact considérable sur l’occurrence et le nombre d’incidents antisémites. Sur Internet
en particulier, nombreux sont les commentaires suscités
par un certain événement ou un reportage. Sur le plan
international, ils ont surtout pour cause des événements
au Proche-Orient. En Suisse, les articles de journaux
portant sur le procès intenté à l’extrémiste de droite Kevin G., un article du Blick sur l’antisémitisme musulman
et l’attaque au couteau d’un homme contre un groupe
de vacanciers juifs orthodoxes ont provoqué un nombre
particulièrement élevé de commentaires et de posts antisémites (voir chapitre 2.4).
Abstract: ON NE PEUT RAISONNABLEMENT PAS PARLER DE BAISSE DE L’ANTISEMITISME
Le nombre d’ACTES antisémites (ACTIONS + MENACES) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est passé de 335 en 2016 à 311 en 2017. Soit une baisse de 7%.
‣ Mais ce chiffre est faussement encourageant. Relevons certaines réalités qui doivent être prises en compte dans l’analyse:
Le nombre des ACTIONS antisémites (attentat ou tentative, homicide ou tentative, violence, incendie ou tentative, dégradation ou vandalisme) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est passé de 77 en 2016 à 97 en 2017. Soit une hausse de 26%.
Parmi ces violences, notons l’assassinat sauvage de Sarah Halimi (z’l), une femme de 65 ans, à son domicile dans le 11ème arrondissement de Paris.
Le nombre des MENACES antisémites (propos / geste menaçant ou démonstration injurieuse, tract / courrier, inscription) a diminué de 17% en 2017 comparativement à 2016 (214 contre 258).
Précisons que plusieurs facteurs viennent relativiser cette baisse :
✓ La comptabilisation des MENACES n’inclut que quelques faits relevés sur Internet mais pas la pleine activité antisémite sur Internet. Or, la majeure partie des discours et propagandes antisémites a migré vers Internet ces
dernières années.
✓ Le curseur de l’antisémitisme en France est allé tellement loin, jusqu’au terrorisme, assassinant même des enfants, des vieilles dames, que les témoins ou victimes de « l’antisémitisme du quotidien » manifestent une
sorte de résignation et d’habituation. Ils ne déposent plus plainte pour des faits considérés comme « mineurs » comparativement aux violences physiques antisémites. Or ces mêmes actes du quotidien donnaient lieu à
des plaintes il y encore quelques années. Une partie de ces « signaux plus faibles » ne sont plus dénoncés alors que leur gravité et leurs conséquences désastreuses restent entières
De nombreuses victimes d’actes antisémites disent ne pas porter plainte par peur de représailles.
✓ De nombreuses victimes d’actes antisémites sont peu confiantes sur l’aboutissement d’une enquête et sur l’issue d’une procédure pénale.
Le nombre des MENACES antisémites ayant donné lieu à une plainte représente donc un volume très inférieur à la réalité.
En 2017, une augmentation très forte des ACTIONS antisémites (+26%) et une baisse « artificielle » des MENACES (-17%) conduisent à une vraie inquiétude et à la nécessité de plans d’action forts et immédiats en matière d’éducation, de prévention et de sanction.
‣ 1 acte raciste sur 3 commis en France en 2017 est dirigé contre un Juif. Rappelons que les Français juifs représentent moins de 1% de la population et subissent 33% des actes racistes.
‣ L'antisionisme et la haine d'Israël prolifèrent de façon décomplexée, voire admise. Ils oeuvrent comme des paravents masquant, voire légitimant l’antisémitisme. Comment mesurer et étudier un phénomène pour le combattre si on lui permet de se dissimuler ? Comment cautionner un délit par un autre délit ?
