Abstract: Federace židovských obcí v České republice (dále jen FŽO) zaznamenala v roce 2023 celkem 4 328 antisemitských incidentů. Ve srovnání s rokem 2022, kdy bylo registrováno 2 277 incidentů, tak došlo k nárůstu o 90 %. Rok 2023 tedy znovu potvrdil konstantní trend dramatického nárůstu antisemitismu.
Shromážděná data nejsou úplným statistickým přehledem všech antisemitských incidentů za rok 2023. FŽO čerpá informace výlučně z otevřených zdrojů, které zahrnují pouze malý výsek popisované reality. Počet registrovaných incidentů závisí rovněž na ochotě a možnostech obětí i svědků projevy antisemitismu hlásit. V České republice, stejně jako v jiných zemích, přetrvává nedostatečná míra nahlašování nenávistných činů, často kvůli stigmatizaci, nedůvěře v instituce nebo obavám o osobní bezpečnost. Statistiky FŽO neumí odpovědět na otázku, jaká část české populace smýšlí či jedná antisemitsky, vypovídají však o trendech v jeho vnímání a o společenském klimatu ve vztahu k protižidovské předsudečné nenávisti. K antisemitsky motivovanému fyzickému násilí dochází v České republice pouze výjimečně. V posledních pěti letech byly FŽO nahlášeny dva násilné útoky (2020, 2021). V roce 2023 nebylo evidováno žádné napadení. Z hlediska fyzické bezpečnosti zůstala v roce 2023 Česká republika pro židovskou komunitu bezpečnou zemí.
Témata, motivy a rychlost šíření antisemitismu ovlivňovala řada domácích a zahraničních událostí. Až do samého konce roku 2023 se objevovaly antisemitské narativy spojené s ruskou vojenskou agresí proti Ukrajině i s doznívající pandemií nemoci covid-19. Jednoznačným zlomem se stal 7. říjen 2023, kdy palestinské teroristické organizace pod vedením Hamásu zaútočily z Pásma Gazy proti civilním a vojenským cílům v jižním Izraeli. Bezprecedentní útok zahájil válku mezi Izraelem a Hamásem. Bezprostředně po 7. říjnu následovala celosvětová explozivní vlna antisemitismu, která silně zasáhla i Českou republiku.
Měsíční statistiky zcela jednoznačně dokládají masivní nárůst antisemitismu v posledním čtvrtletí roku 2023. Za období leden–září bylo registrováno 2 528 incidentů, tj. 58,41 % celkového počtu, za období říjen–prosinec pak dalších 1 800 incidentů, které představují 41,59 % celkového počtu. Pro období leden–září 2023 platí, že průměrný měsíční nárůst v porovnání s rokem 2022 činil 50,03 %. V období říjen–prosinec byl průměrný nárůst 254,32 %.
Z hlediska šíření antisemitismu došlo v posledních pěti letech k aktivizaci všech hlavních ideologických proudů. Do roku 2019 představoval největší hrozbu pro židovskou komunitu pravicový extremismus. V letech 2020–2023 v souvislosti s pandemií nemoci covid-19 a s ruskou agresí proti Ukrajině významně posílil vliv dezinformačních platforem. Po teroristickém útoku 7. října akcelerovaly aktivity krajní levice a islamismu. Protižidovská nenávist zejména v podobě démonizace a delegitimizace Státu Izrael v roce 2023 masivně vstoupila do veřejného prostoru a stala se společensky přijatelným postojem. Stoupala agresivita antisemitských incidentů, které byly čím dál častěji adresovány konkrétním osobám či institucím. Protižidovské postoje přejímalo a šířilo stále více jednotlivců, kteří jinak neprojevovali žádné sympatie k politickému či ideologickému extremismu. Závěr roku 2023 tak přinesl zcela nový trend normalizace antisemitismu.
Abstract: Federace židovských obcí v České republice (FŽO) zaznamenala v roce 2022 celkem 2 277 antisemitských incidentů. Konstantní trend skokového nárůstu počtu projevů antisemitismu, který byl jasně patrný v předchozích sledovaných obdobích, tak zůstal zachován i v loňském roce. Ve srovnání s rokem 2021, kdy bylo zaznamenáno 1128 antisemitských incidentů, lze tento trend navíc označit přívlastkem dramatický.
Drtivá většina všech zaznamenaných antisemitských incidentů, celkem 97 %, tvoří projevy nenávisti na internetu. Vedle článků, grafických materiálů, anonymních komentářů a diskusních příspěvků šlo především o sociální sítě, na nichž bylo zachyceno přes 74% všech on-line incidentů. V dlouhodobé perspektivě jsou právě sociální sítě dominantní hostitelskou platformou produkce a šíření antisemitismu i nenávisti obecně a významnou měrou přispívají k narůstající polarizaci společnosti.
Navzdory skutečnosti, že počet registrovaných incidentů meziročně vzrostl o více než 100 %, stejně jako v uplynulých letech platí konstatování, že případy otevřeně antisemitsky motivovaného násilí jsou v České republice nadále zaznamenávány jen výjimečně. V roce 2022 nebyl FŽO nahlášen žádný případ fyzického napadení. Dále byly v roce 2022 zaznamenány 2 případy vandalismu na židovských objektech, což odpovídá předchozím rokům. Naopak 10 zaznamenaných případů vyhrožování představuje dvojnásobný nárůst oproti roku 2021. V této souvislosti je však nutné znovu připomenout, že oběti či svědkové projevů antisemitsky motivované předsudečné nenávisti se mnohdy rozhodnou tyto činy nenahlásit příslušným orgánům nebo si z různých důvodů nepřejí sdělovat detaily svých negativních zkušeností. Ačkoliv tedy FŽO od roku 2018 ve svých statistikách pracuje s pouhými jednotkami protižidovsky zaměřených násilných činů, je pravděpodobné, že skutečný počet podobných případů bývá každoročně vyšší.
Obsah registrovaných protižidovských incidentů neprošel v roce 2022 ve srovnání s předchozími lety zásadní proměnou. Projevy předsudečné nenávisti vždy korelují s celkovou atmosférou ve společnosti, kterou formují lokální události i globální geopolitické a ekonomické faktory. Obsah, formu i množství antisemitských narativů tak v loňském roce vedle doznívající pandemie onemocnění covid-19 ovlivňovala zejména ruská agrese vůči Ukrajině, včetně související ekonomické, energetické a surovinové krize, a v neposlední řadě i přetrvávající napětí na Blízkém východě v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu.
Z analýzy dosavadních útoků motivovaných předsudečnou nenávistí jednoznačně vyplývá, že internet a zejména virtuální komunikační platformy hrají dominantní roli v procesu radikalizace jednotlivců i skupin a současně usnadňují potenciálním útočníkům plánování a přípravu násilných trestných činů. Platnost tohoto pozorování potvrdil střelecký útok, k němuž došlo 12. října 2022 u baru Tepláreň v Bratislavě, a který si vyžádal dvě oběti. Pachatel se na svůj čin podle vlastních slov systematicky a dlouhodobě připravoval a na sociálních sítích sdílel velké množství nenávistných a konspirativních příspěvků. Ačkoliv v ČR nebyl v roce 2022 zaznamenán žádný srovnatelný incident, globální kontext přetrvávajících obav z radikalizace v on-line prostředí zůstává nadále vysoce aktuální.
Více než třetina z celkového počtu incidentů, s nimiž FŽO v roce 2022 pracovala, pocházela z ideologických pozic krajní pravice. U druhé třetiny projevů antisemitismu nebylo možné jednoznačně určit ideologické pozadí, neboť autoři či šiřitelé těchto incidentů nedeklarují žádné extrémní politické postoje. Nárůst celkového objemu zaznamenaných dat se však z hlediska ideologie nejvýrazněji projevil v případě dezinformačních platforem. Už v předchozích čtyřech sledovaných obdobích docházelo v této oblasti ke kontinuálnímu nárůstu, v roce 2022 je však doložen více než 200% skokový výkyv. Zatímco v roce 2021 pocházelo z dezinformačních platforem 14,4 % všech registrovaných incidentů, v roce 2022 tyto platformy zveřejnily 24,5 % všech evidovaných projevů antisemitismu. Vzhledem ke vzrůstající aktivitě a popularitě dezinformačních médií a masivní akceleraci šíření konspiračních obsahů jde o nepřekvapivé, přesto však mimořádně znepokojivé zjištění. Dezinformační hnutí přispívají k polarizaci společnosti a mají potenciál destruktivně působit na základní demokratické ústavní principy.
Přes závažnost některých závěrů je možné opět konstatovat, že Česká republika představuje pro židovskou komunitu bezpečnou zemi. Projevy antisemitismu ventilované v internetovém prostředí však představují z dlouhodobého hlediska trend, kterému je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost.
Abstract: Studie se zabývá obrozením budapešťského židovské čtvrti. Část města, kterou dnes takto označujeme, leží v centru Budapešti, konkrétně ve čtvrtích Erzsébet a Teréz, na hranici šestého a sedmého městského obvodu. Ve studii jsou na příkladech několika restaurací, knihkupectví, prohlídkových okruhů a tzv. barů na staveništi popsány nové tendence, ke kterým v židovském městě dochází. Svou typickou architektonickou podobu získalo židovské město během 19. století a před první světovou válkou. V roce 1944 bylo na jeho území „velké ghetto“. Na zničení architektonicky cenné zástavby se nepodepsala ani tak válka, jako spíše období socializmu, které následovalo po ní. Budovy chátraly, různým vlnám modernizace a přestaveb však čtvrť nepodlehla. Po změně režimu dávalo město stále větší prostor investorům, kteří staré budovy demolovali. Proti těmto necitlivým zásahům se vzedmula vlna občanských iniciativ. Hospodářská krize, která vypukla v roce 2008, pomohla snahám aktivistů o záchranu čtvrti. Mnoho parcel zůstalo po stržení budov prázdných a další demolice byly odloženy. V zachovalých budovách a na volných prostranstvích začaly vznikat různé podniky se zvláštní atmosférou dočasnosti.
Abstract: Rozsáhlá monografie odborníků z pražské právnické fakulty pod vedením Jana Kuklíka a Reného Petráše se věnuje problému majetkových ztrát židovského obyvatelstva za druhé světové války a různým metodám odškodnění. Publikace má široký historický a komparativní záběr, obsahuje podrobnou analýzu právních aspektů a zabývá se i dodnes nedořešenými otázkami. Nejpodrobněji je v knize zastoupeno území bývalého Československa, ale pozornost je věnována i vývoji v dalších státech: Německu, Rakousku, Polsku, ale také v zemích s velmi odlišnou situací, jako jsou Velká Británie, Bulharsko či Švýcarsko. Výklad u jednotlivých států obvykle zahrnuje nástin vývoje postavení Židů v daném regionu v posledních desetiletích před holocaustem, jsou však naznačeny i starší, středověké tradice. Jádrem práce je zachycení často až pozoruhodně různorodých metod záborů židovského majetku zejména v době druhé světové války a jeho restitucí nebo různých odškodňovacích akcí, které probíhají až do současnosti.
Abstract: Federace židovských obcí v ČR (FŽO) nevedla v letech 2016 a 2017 vlastní statistiku antisemitských incidentů, tak jako tomu bylo v letech minulých. Bylo to způsobeno administrativními a personálními okolnostmi. Podle dostupných informací za rok 2017 evidovala Policie ČR 27 trestných činů s antisemitským podtextem. K dispozici je také souhrnná zpráva ODIHR, tedy Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (Office for Democratic Institutions and Human Rights) při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) za rok 2016. ODIHR však monitoruje veškeré trestné činy, spáchané z nenávisti, tedy nikoliv jen ty, které mají antisemitskou motivaci. Přehled ODIHR je uveden pro informaci jako Příloha č. 2 v závěru této zprávy.
Pro účely této zprávy byl v převážné míře použit text Zbyňka Taranta, profesora Západočeské univerzity v Plzni, který byl původně určen pro Kantorovo Centrum studií židovské diaspory, působící při Univerzitě v Tel-Avivu. Zpráva vychází především z vlastního pozorování a výzkumu autora, ale i ze sekundárních zdrojů, s odkazy uvedenými v poznámkách. Doplněna je i o některé události antisemitského charakteru, zaznamenané v letech 2016 a 2017 ze strany FŽO. Zpráva se ale opírá především o sekundární ukazatele, jako je online aktivita antisemitských hnutí, publikační činnost extrémistů, nebo zprávy Policie ČR.
Abstract: Předložená studie analyzuje situaci v oblasti péče poskytované přeživším
šoa a ostatním obětem nacisticko-fašistické perzekuce na území Itálie (dále jen
studie) a vznikla na žádost a pro potřeby Evropského institutu odkazu šoa, o. p. s.
(dále jen ESLI), jemuž má sloužit především jako podpůrný nástroj pro
formulování jeho krátko-, středně- a dlouhodobých strategií v oblasti péče o
přeživší šoa a ostatní oběti nacisticko-fašistické perzekuce.
Tato studie v mnohém inspirativně a metodologicky vychází ze studie
Situace v oblasti péče poskytované přeživším holocaustu a ostatním obětem
nacistické perzekuce na území České republiky provedené výzkumným týmem
pod vedením PhDr. Dariny Sedláčkové (Praha: ESLI, 2012).
V úvodní kapitole je definována cílová skupina, na niž se studie
zaměřuje, jsou zde představena základní metodologická východiska, užívané
termíny a rozsah mapované péče. V závěru této části jsou uvedeny předpokládané
tendence ve vývoji potřeb výše definovaných cílových skupin.
Druhá kapitola obsahuje ucelený přehled platné italské legislativy
související s oblastí sociálního a důchodového zabezpečení a státní a
regionální/místní sociální podpory a obsahuje i souhrnný přehled specifických
opatření přijatých italským státem ke zlepšení životní situace cílových skupin,
eventuálně jejich pozůstalých. Kapitola je doplněna informacemi o
odškodňovacím programu Claims Conference na území Itálie.
Třetí kapitola prezentuje asociace a organizace, které sdružují přeživší
šoa a další oběti nacisticko-fašistické perzekuce v Itálii, popřípadě jejich pozůstalé.
Zmíněny jsou také organizace spojující účastníky národního boje za osvobození.
Čtvrtá kapitola analyzuje současný stav poskytování sociální péče
přeživším šoa a ostatním obětem nacisticko-fašistické perzekuce v Itálii z pohledu
praxe a jsou zmíněny regionální diverzity v poskytování sociální péče.
V poslední a závěrečné kapitole jsou shrnuta zjištěná fakta a jsou vedena
doporučení na zlepšení fungování systému sociální péče poskytované přeživším
druhé světové války a nacisticko-fašistické perzekuce. Tato doporučení vycházejí z reálných návrhů a praktických potřeb a mohla by efektivně vylepšit sociální
pozici cílové skupiny.
Součást studie tvoří rovněž příloha s přehledem relevantních italských
zákonů.
Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu vypracovávání studie postupně
docházelo k úpravám penzijního systému a k přechodu na nový, je na tyto
skutečnosti na patřičném místě upozorněno.
Autorka studie používá primárně italskou odbornou terminologii a
názvosloví a až v závorce uvádí český překlad. Je si však vědoma toho, že překlady
nejsou vždy zcela přesné, a to z toho důvodu, že v českém jazyce není vždy možné
najít přesný ekvivalent termínů.
Zároveň autorka také upozorňuje na skutečnost, že italský důchodový a
sociální systém je natolik složitou soustavou, že pro tuto studii byly vybrány
relevantní informace a data. Mimo fokus této práce byly ponechány nepodstatné
skutečnosti, stejně jako nejsou zmíněny například sociální příspěvky, jež již
v současné době nejsou v platnosti
Abstract: Stereotypy o Romech a Židech v české společnosti. Jaké jsou a jak s nimi pracovat?
Jak funguje vzdělávání proti předsudkům v českých školách a jaké jsou příklady dobré praxe?
Tým ze Sociologického ústavu Akademie věd na datech z posledních let ukázal, jak jsou v české společnosti rozšířené stereotypy o Romech a Židech. Jedním ze zjištění je, že menší předsudky vůči Romům mají lidé, kteří se s nějakými Romy osobně znají.
Škola je jedním z nejdůležitějších míst, kde je možné pozitivně ovlivnit postoje mladých lidí. Tým Ústavu pro studium totalitních režimů se proto ptal učitelů a lektorů, jaké jsou jejich zkušenosti se vzděláváním k toleranci. Nabízíme doporučení, jak pomoci školám efektivně oslabovat předsudky.
Zjistili jsme, že předpokladem úspěchu je spolupráce celé školy. Další úspěšnou strategií je podpora setkávání žáků z různých sociálních skupin. Je rovněž třeba podporovat vzdělávání učitelů tak, aby dokázali ve třídě zvládat debatu o kontroverzních tématech.
Výsledky výzkumu jsme shrnuli do závěrečné zprávy, v níž najdete:
Kvalitativní i kvantitativní shrnutí současné praxe vzdělávání pro toleranci, realizovaných programů a jejich podpory.
Naše doporučení pro donory, jak efektivněji nastavit projektovou podporu, a pro školy a pedagogy, jak s předsudky ve škole lépe pracovat.
Rozsáhlou studii o postojích české společnosti vůči Romům a Židům.
Abstract: Eleonóra Hamar: Vyprávěná židovství. O narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit „Narodila jsem se, protože se moji rodiče vrátili ze smrti“ − touto větou, spojující nekompromisně vlastní život s holocaustem, by bylo možno parafrázovat jeden z ústředních motivů druhogeneračních židovských identit, o nichž tato kniha pojednává. Pro porozumění různým významovým vrstvám takové výpovědi a pro možnost uchopit fenomén formování současných druhogeneračních identit je však třeba znát celý životní příběh, jehož je citovaná věta součástí. Základní myšlenkou této knihy je tedy nacházení souvislostí, jež existují mezi formováním druhogeneračních židovských identit a způsoby narativního tvoření významů. Kniha začíná teoretickým vysvětlením klíčových pojmů a směřuje k představení výsledků narativního výzkumu: pojednává nejprve o narativní konstrukci identit obecně na základě přiblížení pojetí narativní identity Paula Ricoeura a poté se věnuje rozkladu/diversifikaci židovských identit v moderní době, a to sledováním sociálně-historických a diskursivních souvislostí, v nichž začala být židovská identita problematizována. V další části přichází autorka s interpretací životních příběhů židovské druhé generace po holocaustu z České republiky a Maďarska. Tři prezentované typy příběhů − příběh odmítání a smíření, příběh hledání a nalezení a příběh vrženosti − vyprávějí kromě jiného o tom, že holocaust není minulostí, nýbrž aktivním odkazem k současným sebepojetím a zkušenostem vypravěček a vypravěčů. – Lze osobní identitu pojmout současně jako reflexivně vytvářenou a diskursivně konstruovanou? Jak řeší tuto otázku nastínění teoretických souvislostí mezi osobními identitami a životními příběhy? – Jaké významy vznikají díky narativnímu uspořádání zkušeností a událostí? – V jakých vyprávěních se formují druhogenerační židovské identity? – Jak se vypravěči vypořádávají s nejednoznačností židovské identity? – Kým jsou a kým se stávají představitelé židovské druhé generace? – Jakou roli hraje holocaust v jejich životě?
