Search results

Your search found 675 items
Previous | Next
Sort: Relevance | Topics | Title | Author | Publication Year
turned off because more than 500 resultsView all
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>
Home  / Search Results
Author(s): Somers, Ali
Date: 2018
Author(s): Somers, Ali
Date: 2019
Author(s): Sapiro, Philip
Date: 2019
Abstract: The Representative Council’s demographics officer analyses data to assist various bodies to plan for the
future needs of the Jewish community in Liverpool, Wirral, Chester, and adjoining areas. These needs include
the scale of Jewish educational and social facilities for children, synagogue provision, welfare and social
provision for adults, residential care and, ultimately, burial needs. As with all Jewish demographic studies, the
question of who should be included arises. The government’s 2011 National Census used self-identification
as its definition of a member of a religion; for our purposes we ‘simply’ need to estimate the numbers of
people who might wish, now or in the future, to avail themselves of the services of the community – we might
call these ‘community affiliatable’ people, or simply ‘our community’. The work of the demographics officer
does NOT in any way seek to identify our community by name; indeed almost all data sources used exclude
any means of identifying individuals. The approach adopted merely seeks to quantify our population by
gender and age, with some analysis of the geographic spread across our community area.
The analysis falls into three elements:
 An annual ‘snapshot’ of population elements - the main sources for which are data provided by the
shuls, the King David & Harold House Foundation, MJCC (on certain burials) and Greenbank Drive
Limited. My thanks to the administrators and honorary officers of those organisations for their
patience in completing the various forms.
 An assessment of the current overall size and age breakdown of the community, which builds on the
‘snapshot’, and makes use of information from both the 2011 National Census, and our own local
census also undertaken in that year.
 A projection of the future size and shape of the community.
Date: 2019
Abstract: This report, produced by Professor P. Weller and Dr. I. Foster of the University of Derby, United Kingdom, is based on two phases of research conducted in six OSCE participating States—Belgium, Germany, Greece, Moldova, Poland and the United States of America—between December 2016 and May 2018. The research took various forms, including focus groups, interviews, questionnaires, observations, as well as desk research based on published literature. A detailed bibliography of works consulted is provided in an appendix to the report. The report provides background information about the history of anti-Semitism in each of the countries studied, along with recent statistics concerning reported anti-Semitic incidents in each country. The report does not compare how significant an issue anti-Semitism is in these participating States; rather, it presents an overall pattern of evidence to identify a range of key challenges with at least some relevance for teaching about and addressing anti-Semitism in classroom contexts across the OSCE region as a whole, and thus provides the basis for recommendations that could inform the development of teacher resources to meet those challenges in any OSCE participating State, not just the ones studied for this report. The research has made clear that, while the incidence, frequency and forms of anti-Semitism may vary over time, it remains a reality in OSCE participating States. However, there is relatively little published research on anti-Semitism among young people as such, and even less that is specifically focused on teaching about anti-Semitism and/or addressing it in classroom contexts. Therefore, the primary research that informs this report makes a clear contribution to understanding anti-Semitism as it currently exists in a number of OSCE countries, albeit subject to certain limitations in terms of methodology, which are noted in the report’s appendices.
Author(s): Ullrich, Peter
Date: 2019
Abstract: Mit der im Jahr 2016 von der International Holocaust Remembrance Alliance (IHRA) anerkannten «Arbeitsdefinition Antisemitismus» liegt ein Instrument für die notwendige Erfassung und Bekämpfung von Antisemitismus vor, das weite Verbreitung gefunden hat. In einem Handlungsfeld, das durch hochgradige begriffliche Verunsicherung gekennzeichnet ist, verspricht die Definition als praktische Arbeitsgrundlage begriffliche Orientierung. Tatsächlich stellt die «Arbeitsdefinition» mit ihrer konkreten, ohne Fachterminologie auskommenden Sprache sowie mit anschaulichen Beispielen, die den Begriff Antisemitismus anhand typischer, immer wieder auftretender Phänomene verdeutlichen, inzwischen eine Grundlage für die Arbeit verschiedener Nutzer*innengruppen dar. Zudem erfolgte mit der Aufnahme bis dato nur wenig beleuchteter (israelbezogener) Aspekte von Antisemitismus eine zum Zeitpunkt der Formulierung der Definition (Anfang der 2000er Jahre) notwendige Aktualisierung der Diskussion.

Bei einer näheren Untersuchung offenbaren sich jedoch auch gravierende Mängel. Insbesondere ist die «Arbeitsdefinition» inkonsistent, widersprüchlich und ausgesprochen vage formuliert; mithin erfüllt sie nicht die Anforderungen guten Definierens. Die Kerndefinition des Antisemitismus ist zudem reduktionistisch. Sie hebt einige antisemitische Phänomene und Analyseebenen hervor, spart aber andere, wesentliche, sehr weitgehend aus. Dies gilt insbesondere für ideologische und diskursive Aspekte, beispielsweise den Antisemitismus als verschwörungstheoretisches Weltbild. Ebenso fehlt eine Erwähnung organisationssoziologischer Aspekte der Mobilisierung in Bewegungen und Parteien sowie deren Niederschlag in diskriminierenden institutionellen Regelungen und Praxen. Zudem können manche israelbezogenen Beispiele, die der Kerndefinition hinzugefügt sind, nur mithilfe weiterer Informationen über den Kontext als antisemitisch klassifiziert werden, da das Beschriebene mehrdeutig ist. Es tritt in komplexen, sich überlagernden Konfliktkonstellationen auf, bei denen eine Zuordnung zu einem spezifischen Problemkreis wie Antisemitismus oft nicht einfach möglich ist. Ein Beispiel sind die sogenannten doppelten Standards. Sie sind kein hinreichendes Kriterium, um eine antisemitische Fokussierung auf Israel von einer solchen zu unterscheiden, die mit den Spezifika israelischer Politik und ihrer weltpolitischen Bedeutung zusammenhängen.

In der Folge begünstigt die «Arbeitsdefinition» eine widersprüchliche und fehleranfällige Anwendungs praxis und führt zu Einschätzungen von Vorfällen oder Sachverhalten, die nicht auf klaren Kriterien basieren, sondern eher auf Vorverständnissen derer, die sie anwenden, oder auf unreflektiert übernommenen verbreiteten Deutungen. Die Anwendung der «Arbeitsdefinition» produziert die Fiktion eines kriteriengeleiteten, objektiven Beurteilens. Die Definition stellt prozedurale Legitimität für Entscheidungen zur Verfügung, die faktisch auf der Grundlage anderer, implizit bleibender Kriterien getroffen werden, welche weder in der Definition noch in den Beispielen festgelegt sind.

Die Schwächen der «Arbeitsdefinition» sind das Einfallstor für ihre politische Instrumentalisierung, etwa um gegnerische Positionen im Nahostkonflikt durch den Vorwurf des Antisemitismus moralisch zu diskreditieren. Dies hat relevante grundrechtliche Implikationen. Die zunehmende Implementierung der «Arbeitsdefinition» als quasi-rechtliche Grundlage von Verwaltungshandeln suggeriert Orientierung. Stattdessen ist sie faktisch ein zu Willkür geradezu einladendes Instrument. Dieses kann genutzt werden, um Grundrechte, insbesondere die Meinungsfreiheit, in Bezug auf missliebige israelbezogene Positionen zu beschneiden. Anders als die Bezeichnung «Arbeitsdefinition» suggeriert, findet auch keine Weiterentwicklung der Definition statt, um diese Schwächen zu beheben.

Fazit: Der Versuch, Probleme allgemeiner begrifflicher Klärung und universeller praktischer Einsetzbarkeit mithilfe der «Arbeitsdefinition Antisemitismus» zu lösen, muss insgesamt als gescheitert angesehen werden. Vor allem aufgrund ihrer handwerklichen Schwächen, ihrer defizitären Anwendungspraxis, ihres trotzdem teilweise verbindlichen rechtlichen Status und ihrer politischen Instrumentalisierbarkeit mit problematischen Implikationen für die Meinungsfreiheit kann die Verwendung der «Arbeitsdefinition Antisemitismus» nicht empfohlen werden. Eine mögliche Ausnahme könnten lediglich eng umgrenzte pädagogische Kontexte darstellen.

Wie die Entstehungsgeschichte der «Arbeitsdefinition Antisemitismus» und ihre weite Verbreitung deutlich machen, gibt es – auch angesichts einer weiter bestehenden Bedrohung durch gegenwärtigen Antisemitismus – einen großen Bedarf vonseiten verschiedener Institutionen nach in der Praxis anwendbaren Kriterien zur Identifikation antisemitischer Phänomene. Folglich ist die Entwicklung von klaren und kontextspezifischen Instrumenten für die Praxis dringend zu empfehlen.
Date: 2019
Abstract: 174 actes antisémites recensés en 2018 dont 2 agressions physiques.

Les réseaux sociaux concentrent la grande majorité des actes recensés dans ce rapport soit 64%.
Une tendance observée depuis plusieurs années. Les médias en général concentrent 24% des chiffres.

Principaux vecteurs d’antisémitisme

L’extrême-droite : recrudescence de leurs activités en 2018 et intensification des liens entretenu par ces groupes entre les différents cantons romands, la France et l’Italie.
A l’ère des fake news et des sites de « ré information», un nombre considérable de commentaires antisémites sur internet trouvent leur source dans le complotisme, particulièrement en ce qui concerne les milieux d’extrême-droite, d’extrême-gauche, islamistes ainsi que les mouvements dits de «dissidence ». 21% des actes recensés ont trait à la théorie du complot juif.
Le conflit israélo-palestinien reste une des sources permanentes d’antisémitisme. La nazification d’Israël et l’antisionisme concentrent 29% des actes.
Le négationnisme est toujours une réalité en Suisse. 26% des actes antisémites recensés concernent le négationnisme de la Shoah.
La banalisation de plus en plus fréquente du discours antisémite sous couvert de « blague potache » et dans le discours public.
L’année 2019 n’a pas démarré sous de meilleurs auspices. Le pseudo-humoriste Français Dieudonné M’Bala M’Bala, dans son dernier « spectacle » au Théâtre de Marens en janvier, a franchi une ligne rouge que la CICAD n’entend pas accepter sans agir. Par conséquent, la CICAD a dénoncé pénalement Dieudonné M’Bala M’Bala le 7 février 2019 suite à ses récents propos négationnistes.

Recommandations

La lutte contre le racisme et l’antisémitisme doit se concevoir dans une approche d’éducation, de prévention tout en favorisant une mobilisation des plus actives. La CICAD émet plusieurs recommandations détaillées dans le présent rapport. L’introduction d’une reconnaissance de la qualité de partie pour les organisations afin qu’elles puissent agir face aux contrevenants à la norme pénale contre le racisme (article 261bis CP) est l’une d’entre elles.

Il est indispensable qu’une définition précise de l’antisémitisme soit adoptée en Suisse. La working definition de l’IHRA (International Holocaust Remembrance Alliance) sur l’antisémitisme est devenue la référence dans plusieurs états d’Europe.

Chaque acte antisémite est une atteinte à nos libertés et notre conscience collective qui mérite des prises de position publiques claires.

La Suisse n’est pas un « îlot » épargné par la hausse de l’antisémitisme observée en Europe même si ce dernier s’exprime moins violemment que dans d’autres pays.
Date: 2019
Abstract: Der Schweizerische Israelitische Gemeindebund SIG hat im Jahr 2018 42 antisemitische Vorfälle (exklusive Online) registriert. Darunter waren 1 Tätlichkeit, 11 Beschimpfungen und 5 Schmierereien und keine Sachbeschädigungen. Online, also in den sozialen Medien und den Kommentarspalten von Zeitungen, wurden 535 Vorfälle registriert. Überdies kommt noch eine Dunkelziffer an nicht gemeldeten Vorfällen hinzu.

Inhaltlich wurden vier verschiedene Kategorien unterschieden: Antisemitismus allgemein (148 Vorfälle), Schoahleugnung/-banalisierung (37), israelbezogener Antisemitismus (170) und zeitgenössische antisemitische Verschwörungstheorien (222). Gerade antisemitische Verschwörungstheorien haben in der heutigen Zeit
weiterhin enorm Konjunktur. Dabei werden die verschiedensten und absurdesten Theorien verknüpft, diese
weisen letztlich aber alle auf eine angebliche «jüdische Weltverschwörung» hin (vgl. Kapitel 2.1).

Über 90 Prozent der erfassten Online-Vorfälle stammen von den Social-Media-Plattformen Facebook und
Twitter. Diese Tendenz deckt sich auch mit den allgemeinen Feststellungen zu «Hate Speech» auf den
sozialen Medien. Weit weniger antisemitische Beiträge gibt es in den Kommentarspalten auf den Webseiten der
Schweizer Zeitungen. Dies liegt sicherlich auch daran, dass diese Kommentare vor der Veröffentlichung meist
kontrolliert werden (vgl. Kapitel 2.2).

Sogenannte «Trigger», Anlässe oder Ereignisse, die für einen begrenzten Zeitraum eine massiv höhere Anzahl an antisemitischen Vorfällen zur Folge haben, spielen bei der Verteilung der antisemitischen Vorfälle eine zentrale Rolle. Insbesondere im Internet werden viele der antisemitischen Kommentare durch ein bestimmtes Ereignis bzw. die Berichterstattung darüber ausgelöst. International sind dies vor allem Ereignisse im Nahen Osten. In der Schweiz waren besonders die Berichterstattungen über den Prozess gegen den Rechtsextremisten Kevin G., ein Blick-Artikel über muslimischen Antisemitismus, der Angriff eines mit einem Messer bewaffneten Mannes auf eine Gruppe Juden sowie die Diskussion um jüdisch-orthodoxe Feriengäste Auslöser für überdurchschnittlich viele antisemitische Kommentare und Posts (vgl. Kapitel 2.4)


La Fédération suisse des communautés israélites FSCI a recensé un total de 42 incidents antisémites (occurrences en ligne non comprises), dont 1 cas de voie de fait, 11 cas d’insultes et 5 de graffitis, mais pas de déprédations. En ligne, c’est-à-dire dans les médias sociaux et les colonnes de commentaires des journaux en ligne, 535 incidents ont été enregistrés. Ceci sans compter les cas n’ayant fait l’objet ni d’un signalement ni d’un recensement.

Quatre catégories d’incidents différentes ont été déterminées en fonction de leur teneur : antisémitisme général (148 incidents), négation et banalisation de la Shoah (37), antisémitisme en rapport avec Israël (170) et
théories du complot antisémites contemporaines (222). Cette dernière catégorie des théories complotistes antisémites connaît une croissance importante à l’heure actuelle. Les théories les plus diverses et les plus
absurdes se combinent pour, en fin de compte, toutes aboutir à une prétendue « conspiration mondiale juive »
(voir chapitre 2.1).
Plus de 90 pour cent des incidents en ligne ont pour
origine les plateformes de médias sociaux Facebook et
Twitter. Cette tendance est corroborée par ce que l’on
sait d’une manière générale des propos haineux circulant sur les réseaux sociaux. Beaucoup moins nombreuses sont les entrées antisémites que l’on trouve
dans les colonnes de commentaires des sites des
journaux suisses, ce qui s’explique certainement par le
fait qu’elles sont généralement contrôlées avant d’être
publiées (voir chapitre 2.2).
On appelle « déclencheurs » des circonstances ou des
événements ayant pour effet, durant une période limitée, une augmentation massive du nombre d’incidents
antisémites : ils ont un impact considérable sur l’occurrence et le nombre d’incidents antisémites. Sur Internet
en particulier, nombreux sont les commentaires suscités
par un certain événement ou un reportage. Sur le plan
international, ils ont surtout pour cause des événements
au Proche-Orient. En Suisse, les articles de journaux
portant sur le procès intenté à l’extrémiste de droite Kevin G., un article du Blick sur l’antisémitisme musulman
et l’attaque au couteau d’un homme contre un groupe
de vacanciers juifs orthodoxes ont provoqué un nombre
particulièrement élevé de commentaires et de posts antisémites (voir chapitre 2.4).
Date: 2018
Abstract: ON NE PEUT RAISONNABLEMENT PAS PARLER DE BAISSE DE L’ANTISEMITISME

Le nombre d’ACTES antisémites (ACTIONS + MENACES) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est passé de 335 en 2016 à 311 en 2017. Soit une baisse de 7%.

‣ Mais ce chiffre est faussement encourageant. Relevons certaines réalités qui doivent être prises en compte dans l’analyse:

Le nombre des ACTIONS antisémites (attentat ou tentative, homicide ou tentative, violence, incendie ou tentative, dégradation ou vandalisme) ayant donné lieu à un dépôt de plainte est passé de 77 en 2016 à 97 en 2017. Soit une hausse de 26%.

Parmi ces violences, notons l’assassinat sauvage de Sarah Halimi (z’l), une femme de 65 ans, à son domicile dans le 11ème arrondissement de Paris.

Le nombre des MENACES antisémites (propos / geste menaçant ou démonstration injurieuse, tract / courrier, inscription) a diminué de 17% en 2017 comparativement à 2016 (214 contre 258).

Précisons que plusieurs facteurs viennent relativiser cette baisse :

✓ La comptabilisation des MENACES n’inclut que quelques faits relevés sur Internet mais pas la pleine activité antisémite sur Internet. Or, la majeure partie des discours et propagandes antisémites a migré vers Internet ces
dernières années.
✓ Le curseur de l’antisémitisme en France est allé tellement loin, jusqu’au terrorisme, assassinant même des enfants, des vieilles dames, que les témoins ou victimes de « l’antisémitisme du quotidien » manifestent une
sorte de résignation et d’habituation. Ils ne déposent plus plainte pour des faits considérés comme « mineurs » comparativement aux violences physiques antisémites. Or ces mêmes actes du quotidien donnaient lieu à
des plaintes il y encore quelques années. Une partie de ces « signaux plus faibles » ne sont plus dénoncés alors que leur gravité et leurs conséquences désastreuses restent entières

De nombreuses victimes d’actes antisémites disent ne pas porter plainte par peur de représailles.
✓ De nombreuses victimes d’actes antisémites sont peu confiantes sur l’aboutissement d’une enquête et sur l’issue d’une procédure pénale.
Le nombre des MENACES antisémites ayant donné lieu à une plainte représente donc un volume très inférieur à la réalité.
En 2017, une augmentation très forte des ACTIONS antisémites (+26%) et une baisse « artificielle » des MENACES (-17%) conduisent à une vraie inquiétude et à la nécessité de plans d’action forts et immédiats en matière d’éducation, de prévention et de sanction.
‣ 1 acte raciste sur 3 commis en France en 2017 est dirigé contre un Juif. Rappelons que les Français juifs représentent moins de 1% de la population et subissent 33% des actes racistes.
‣ L'antisionisme et la haine d'Israël prolifèrent de façon décomplexée, voire admise. Ils oeuvrent comme des paravents masquant, voire légitimant l’antisémitisme. Comment mesurer et étudier un phénomène pour le combattre si on lui permet de se dissimuler ? Comment cautionner un délit par un autre délit ?
Author(s): Volovici, Leon
Date: 1994
Date: 2019
Date: 2018
Date: 2018
Abstract: Реализация этого проекта предполагала включение 25 вопросов в ежемесячный опрос по общенациональной выборке. Опрос был проведен 23–30 августа 2018 года по репрезентативной
всероссийской выборке городского и сельского населения объемом 1600 человек в возрасте от
18 лет и старше в 136 населенных пунктах, 52 субъектах РФ. Исследование проводилось на дому
у респондента методом личного интервью. Распределение ответов (если не указано иное) приводится в процентах от общего числа опрошенных. Полученные данные дополнены результатами и
выводами из аналогичных исследований Левада-центра, проводимых с 1990 года, прежде всего –
материалами июльского опроса 2018 года.
В настоящем Отчете акцент сделан на анализ ксенофобских установок и их изменений в России;
меньшее внимание уделено потенциалу и угрозе, вызванных антисемитизмом, поскольку сравнительно недавно (в 2016 г.) Левада-центром были проведено большое исследование населения
России по этой проблеме, а в 2018 году отдельно - опрос евреев России по этой же теме (количественный опрос и серия фокус групп)1
, посвященных среди прочего динамике ксенофобских
и антисемитских настроений в обществе и форм их выражения, а также оценкам потенциальных
угроз российскими евреями
Date: 2018
Abstract: В настоящем исследовании была использована значительная часть вопросов общеевропейского
опроса, проводившимся Агентством Европейского Союза по основным правам (АОП) в восьми
странах Европейского Союза в 2012 году1
, направленного на мониторинг антисемитизма, личного
опыта опрошенных с подобными проявлениями, среди еврейского населения 8 европейских
стран.2
Использование одних и тех же вопросов дает возможность сравнить мнения и оценки
российских евреев с такими же оценками среди евреев из других стран, то есть оценивать современный масштаб антисемитизма в России в общеевропейском контексте. Отметим, что методика
европейского опроса иная, в отличие от российского опроса, проводившегося методом интервью face-to-face, европейское исследование – опрос онлайн. Это означает, что респонденты самостоятельно принимали решение отвечать на анкету. Несмотря на эти методические расхождения, мы считаем возможным сравнение полученных нами данных с европейскими, поскольку
они указывают на общие тенденции.
Все приводимые в настоящем отчете данные представляют собой распределение ответов (процент ответов к числу всех опрошенных, равное 517 человек, старше 16 лет, если не указано иное).
Отправной точкой для проведения настоящего исследование служит представление, что в последние многие годы мы не наблюдаем явного роста антисемитизма, основанное на результатах предыдущих массовых общероссийских исследований, проведенных по заказу РЕК. На фоне
весьма высокого уровня ксенофобии, нараставшего с середины 1990-х гг. по отношению к представителям различных этнонациональных общностей, прежде всего – к приезжим из кавказских
и среднеазиатских республик бывшего СССР, массовый негативизм по отношению к евреям выражен достаточно слабо. Но таковы были зафиксированные в социологических опросах массовые
установки всего населения России. Общенациональная репрезентативная выборка не позволяла
при этом сколько-нибудь определенно судить о том, а как смотрят на те же самые проблемы сами
российские евреи, насколько они обеспокоены угрозой агрессивного национализма, расизма и
антисемитизма в России. Потребность ответить на эти вопросы обусловила проведение настоящего социологического исследования.
Date: 2018
Abstract: Настоящий отчет в основном описывает результаты качественных исследований 2018 г . Это была вторая волна фокус-групп и интервью, во многом продолжавшая и развивавшая исследование, первая волна которого прошла в 2015 г . и которая описана в соответствующем Отчете . Сведения об объеме и географии проведенных фокус-групп представлены в Приложении №1
Наряду с этим настоящее качественное исследование имеет целью дополнить и поддержать значительное по масштабам количественное исследование, проводимое одновременно Левада-центром в тех же городах (и ряде других) . Описываемые фокус-группы и интервью проводили модераторы Левада-центра А .Левинсон и С .Королева .
Приглашение респондентов из числа евреев осуществлялось через еврейские организации на местах . Контакты с этими организациями были установлены с помощью сотрудников Российского Еврейского Конгресса, за что мы им приносим свою благодарность . Приглашение других респондентов происходило силами местных маркетинговых и социологических агентств, сотрудничающих с Левада-центром .
Выборка для качественного исследования 2018 г . была построена так, чтобы в каждом из четырех городов провести встречи с местным еврейством и с представителями тех групп, которые образуют контекст или часть контекста для существования евреев . Поэтому в городах Дербент и Казань проводились фокус-группы с представителями мусульманского большинства, в городах Томск и Калининград – с представителями русского населения городов .
Исследователи полагали необходимым проверить гипотезу о том, что религиозность, т .е . включенность в жизнь религиозной общины и в соответствующее вероучение, влияет на восприятие проблемы антисемитизма . Поэтому были запланированы фокус-группы с евреями религиозными и с теми, кто себя к религиозным не относит . Такие же различия должны были быть в группах русских (относящие и не относящие себя к православным) и в группах мусульман, которые были разделены на «практикующих» (в Дербенте) и «этнических» (в Казани) . Мы не имели в виду обращаться к «истово-верующим» этих трех конфессий, поскольку это относительно узкие группы среди вообще «верующих»/ «практикующих»/ «религиозных» . Гипотеза нашла лишь частичное подтверждение . Среди евреев этот статус не влиял на их представление о наличии/отсутствии антисемитизма . Среди «практикующих» мусульман и православных было отмечен особый тип претензий к евреям и/или иудеям, не встречавшийся у тех, кто не причисляет себя к верующим . Претензии состояли в том, что иудеи считают себя выше нас – мусульман или православных . В остальном позиции людей более и менее вовлеченных в религию – в отношении обсуждаемых вопросов – не различались .
Author(s): Verhoeven, Joram
Date: 2017
Date: 2014
Abstract: In de zomer van 2013 publiceerde Onderzoeksbureau Panteia in opdracht van de Anne Frank
Stichting het onderzoeksrapport ‘Antisemitisme in het Voortgezet Onderwijs’ (Wolf e.a., 2013). Dit
onderzoek gaf een kwantitatief (cijfermatig) beeld van de omvang en aard van dit probleem.
Uit dit onderzoek kwam naar voren dat een derde van de docenten het voorafgaande jaar
antisemitische incidenten had meegemaakt in de klas. Het ging veelal om ongerichte scheld- en
schreeuwpartijen. Daders waren meestal jongens en meestal autochtoon. Vaak was er sprake van
een voetbalcontext. Allochtone leerlingen waren, gerelateerd aan hun aandeel in de totale
leerlingpopulatie, relatief oververtegenwoordigd.
Dit heldere, maar tevens complexe beeld van uitingen van antisemitisme in het voortgezet onderwijs
gaf antwoord op een aantal vragen. Voor het eerst kon op basis van een representatief onderzoek een
goed inzicht gegeven worden over de globale aard en omvang van dit probleem. In de schriftelijke
vragenlijst is echter gebruik gemaakt van een aantal vooraf gedefinieerde globale categorieën, die de
respondenten konden aankruisen. Daardoor is weliswaar een helder beeld ontstaan, maar zijn er
geen details over achtergronden van daders, motieven en dergelijke beschikbaar. Om nadere details
van deze antisemitische incidenten te verkrijgen en voor meer inzicht in de achtergronden van
incidenten en daders is een aanvullende kwalitatieve schets gemaakt door onderzoekers van de Anne
Frank Stichting. In een eerste verkenning op dit thema zijn een aantal gesprekken gevoerd met
jongeren en met docenten over antisemitisme: Wat wordt er op scholen precies over of tegen Joden
geroepen? Waarom doen jongeren dat? En waar komt dat vandaan? Hoe zien de docenten de
uitlatingen van hun leerlingen? Hoe gaan docenten hiermee om?
In dit verslag geven we de uitkomsten van deze verkennende gesprekken weer. Vanwege de
kleinschalige opzet zijn deze uitkomsten niet te generaliseren. Daarbij benadrukken we dat, als
vervolg op de survey van Panteia, verder kwalitatief onderzoek nodig is om uitspraken te kunnen
doen. Zo zal de Anne Frank Stichting in 2014 uitgebreid onderzoek gaan doen naar domeinen waar
jongeren hun opvattingen hebben (aan)geleerd om zo beter de motieven voor antisemitische
uitlatingen te kunnen duiden.
Voorliggend rapport omvat een eerste verkenning om na te gaan wat er zoal speelt op school en wat
mogelijke achtergronden van antisemitische incidenten zijn
Date: 2013
Abstract: Předložená studie analyzuje situaci v oblasti péče poskytované přeživším
šoa a ostatním obětem nacisticko-fašistické perzekuce na území Itálie (dále jen
studie) a vznikla na žádost a pro potřeby Evropského institutu odkazu šoa, o. p. s.
(dále jen ESLI), jemuž má sloužit především jako podpůrný nástroj pro
formulování jeho krátko-, středně- a dlouhodobých strategií v oblasti péče o
přeživší šoa a ostatní oběti nacisticko-fašistické perzekuce.
Tato studie v mnohém inspirativně a metodologicky vychází ze studie
Situace v oblasti péče poskytované přeživším holocaustu a ostatním obětem
nacistické perzekuce na území České republiky provedené výzkumným týmem
pod vedením PhDr. Dariny Sedláčkové (Praha: ESLI, 2012).
V úvodní kapitole je definována cílová skupina, na niž se studie
zaměřuje, jsou zde představena základní metodologická východiska, užívané
termíny a rozsah mapované péče. V závěru této části jsou uvedeny předpokládané
tendence ve vývoji potřeb výše definovaných cílových skupin.
Druhá kapitola obsahuje ucelený přehled platné italské legislativy
související s oblastí sociálního a důchodového zabezpečení a státní a
regionální/místní sociální podpory a obsahuje i souhrnný přehled specifických
opatření přijatých italským státem ke zlepšení životní situace cílových skupin,
eventuálně jejich pozůstalých. Kapitola je doplněna informacemi o
odškodňovacím programu Claims Conference na území Itálie.
Třetí kapitola prezentuje asociace a organizace, které sdružují přeživší
šoa a další oběti nacisticko-fašistické perzekuce v Itálii, popřípadě jejich pozůstalé.
Zmíněny jsou také organizace spojující účastníky národního boje za osvobození.
Čtvrtá kapitola analyzuje současný stav poskytování sociální péče
přeživším šoa a ostatním obětem nacisticko-fašistické perzekuce v Itálii z pohledu
praxe a jsou zmíněny regionální diverzity v poskytování sociální péče.
V poslední a závěrečné kapitole jsou shrnuta zjištěná fakta a jsou vedena
doporučení na zlepšení fungování systému sociální péče poskytované přeživším
druhé světové války a nacisticko-fašistické perzekuce. Tato doporučení vycházejí z reálných návrhů a praktických potřeb a mohla by efektivně vylepšit sociální
pozici cílové skupiny.
Součást studie tvoří rovněž příloha s přehledem relevantních italských
zákonů.
Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu vypracovávání studie postupně
docházelo k úpravám penzijního systému a k přechodu na nový, je na tyto
skutečnosti na patřičném místě upozorněno.
Autorka studie používá primárně italskou odbornou terminologii a
názvosloví a až v závorce uvádí český překlad. Je si však vědoma toho, že překlady
nejsou vždy zcela přesné, a to z toho důvodu, že v českém jazyce není vždy možné
najít přesný ekvivalent termínů.
Zároveň autorka také upozorňuje na skutečnost, že italský důchodový a
sociální systém je natolik složitou soustavou, že pro tuto studii byly vybrány
relevantní informace a data. Mimo fokus této práce byly ponechány nepodstatné
skutečnosti, stejně jako nejsou zmíněny například sociální příspěvky, jež již
v současné době nejsou v platnosti
Date: 2018