Abstract: Studie se zabývá obrozením budapešťského židovské čtvrti. Část města, kterou dnes takto označujeme, leží v centru Budapešti, konkrétně ve čtvrtích Erzsébet a Teréz, na hranici šestého a sedmého městského obvodu. Ve studii jsou na příkladech několika restaurací, knihkupectví, prohlídkových okruhů a tzv. barů na staveništi popsány nové tendence, ke kterým v židovském městě dochází. Svou typickou architektonickou podobu získalo židovské město během 19. století a před první světovou válkou. V roce 1944 bylo na jeho území „velké ghetto“. Na zničení architektonicky cenné zástavby se nepodepsala ani tak válka, jako spíše období socializmu, které následovalo po ní. Budovy chátraly, různým vlnám modernizace a přestaveb však čtvrť nepodlehla. Po změně režimu dávalo město stále větší prostor investorům, kteří staré budovy demolovali. Proti těmto necitlivým zásahům se vzedmula vlna občanských iniciativ. Hospodářská krize, která vypukla v roce 2008, pomohla snahám aktivistů o záchranu čtvrti. Mnoho parcel zůstalo po stržení budov prázdných a další demolice byly odloženy. V zachovalých budovách a na volných prostranstvích začaly vznikat různé podniky se zvláštní atmosférou dočasnosti.
